Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Letošní ročník Synot ligy není pro 25letého obránce zrovna vydařený. V létě se podrobil operaci tříselné kýly a celý podzim promarodil. Do ligové sestavy naskočil poprvé v bezbrankové remíze v Liberci – nebyl to příliš slavný návrat. Osm měsíců čekal na další šanci, ale čtvrt hodiny před koncem přišla červená karta.

Jeho nasazení od úvodní minuty proti pražské Spartě čekal málokdo. A jak sám přiznal, ani on příliš nepočítal se základní sestavou. „Vůbec jsem nečekal, že budu hrát. V týdnu jsme nacvičovali různé varianty sestavy, moc z toho nevyplývalo, že bych měl nastoupit. Dozvěděl jsem se to na poslední chvíli, asi dvě hodiny před zápasem," přiznal.

V hledišti měl podporu rodičů a švagra. Přicestovali z téměř čtyři sta kilometrů vzdáleného Kanaša u Prešova, vůbec netušili, jestli ho na trávníku uvidí. „Přijeli na Spartu, je to velké lákadlo. Nakonec jsem byl i v základu, jsem za to nesmírně rád. Je to asi nejhorší rok, který jsem v kariéře zažil, vynechal jsem celý podzim. V zimě jsem vypadl se sestavy, byl jsem až čtvrtý krajní bek, to bylo velmi zlé. Snažil jsem se makat na tréninku a ukázat se v béčku. Doufám, že všechno zlé už se otočilo a v dalších zápasech budu hrávat," přeje si Šimko.

Na první dubnovou sobotu letošního roku krajní bek Slovácka dlouho nezapomene. Sám označil výhru proti Spartě za svůj nejlepší zápas. „Byl to asi můj dosavadní vrchol kariéry, krásná výhra, rodiče ji přičítali tomu, že na zápase byli osobně. Kdyby prý nepřijeli, tak jsme nevyhráli," povídal se smíchem odchovanec prešovského fotbalu, kterého střídal deset minut před koncem Milan Kerbr.

„Měl jsem toho dost, byli jsme pod tlakem, byl to hodně běhavý zápas. Víc jsme se přesunovali, skoro osm měsíců jsem nehrál ligu. Potřeboval jsem se dostat do zápasového rytmu, možná scházel ještě jeden zápas, aby mě ke konci nechytaly křeče."

Po výhře proti čtvrtfinalistovi Evropské ligy se čekaly bouřlivé oslavy. Trenér Svatopluk Habanec se k tomu nechtěl příliš vyjadřovat. „Nemůžu vyloučit, že se mezi hráči objeví nějaké bublinky, ale to nijak neovlivním." Žádné velké oslavy se po nečekaném výsledku nekonaly. „Byli jsme ve městě na společné večeři. Upřímně, moc sil už na oslavy nebylo, byl to náročný zápas a byl jsem unavený. Odešel jsem velmi brzo. Druhý den jsme byli s rodiči na Buchlově, dali jsme si kávu a vyprovodil jsem je na cestu domů," hlásil Šimko.

Po mužstvu, které patří k naší elitě, se svěřenci Svatopluka Habance střetnou zítra s mančaftem, který míří do druhé ligy. Slovácko čeká beznadějně poslední Baník, ale ani tam nečeká sedmý tým tabulky snadná práce. „Výhra proti Spartě je hodně zavazující, v Ostravě musíme vyhrát, abychom nebyli jako na houpačce," dívá se k sobotnímu zápasu krajní bek Slovácka. O nějakém podcenění nechce ani slyšet.

„Viděl jsem hrát Baník proti Olomouci. Drželi dobře míč, slušně kombinují, myslím si, že nemají co ztratit. Navíc budou hrát bez nějakých stresů. Hrají o svoje triko v klubu, hrají o další angažmá, navíc mají skvělé fanoušky a budou se chtít doma ukázat. Celý týden nás trenér nabádá, abychom nic nepodcenili," říká na závěr levý obránce, který má smlouvu v klubu do příštího léta. „Jsem ve Slovácku maximálně spokojený, jen mě mrzely ty zdravotní problémy, ty mě strašně srážely dole," posteskl si.