Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Martin Kuncl se v létě oženil a svátky poprvé prožije jako čerstvý ženáč. „U nás se nebude dít nic výjimečného, Vánoce jsou klasika, pohoda a odpočinek. Jen štědrovečerní večeře bude mít u nás dva chody. Já budu mít kapra a manželka řízek, jelikož kapra nejí. Po svátcích se chystáme na pár dní na lyže, pojedeme někam do Alp, ať jenom neležíme doma. Na Silvestra neplánujeme nic divokého, spíš se vyblbneme před svátky," hlásí se smíchem obránce sedmého mužstva tabulky.

Rušno bude určitě v rodině Veliče Šumulikoského. Před pár týdny přivítali druhý přírůstek do rodiny, a Vánoce proto budou trávit v rodinném kruhu bez velkého cestování. „Máme měsíční holčičku Vivianu, nikam se nechystáme, budeme doma. První byl kluk a druhá je holka, přesně tak jsem si to přál," povídá spokojeně makedonský fotbalista ve službách Slovácka.

Kdyby hrál v rodné zemi, na svátky by si ještě musel počkat. Hlavní oslavy pravoslavných Vánoc se totiž soustřeďují až na 7. ledna, Makedonci je ale nevnímají tak komerčně jako v Česku. „Dárky si vůbec nedáváme. Ale letošní svátky budeme slavit podle českých tradic. Na Štědrý den bude polévka, kapr a bramborový salát," prozrazuje Veliče Šumulikoski.

Rodina Tomáše Rady prožije část svátků na horách. V plánu jsou Tatry nebo Alpy. „Dcerka by chtěla lyžovat, ale nic konkrétního domluveno zatím nemáme, uvidíme podle počasí," připomněl stoper Slovácka vysoké teploty posledních dní. Štědrovečerní večeře nebude u Radů úplně podle české klasiky.

„U nás kapr není, já ani manželka ho nejíme, takže bude řízek s bramborovým salátem. Ryba bývá u rodičů, kde se sejdeme po Štědrém dnu, malá dostane dárky a jako každý rok si uděláme sváteční procházku. Prostě taková vánoční pohoda," plánuje Tomáš Rada.

Čtyři starty v reprezentační jednadvacítce, různá soustředění a cestování. Michal Trávník rozhodně žádnou exotickou dovolenou přes svátky neplánuje. „Nikam nepojedu, za celý rok mám cestování dost, budu odpočívat doma. Na Štědrý den není u nás nic výjimečného, česká klasika, kapr a bramborový salát," povídá mladík, který by měl příští rok startovat na mistrovství Evropy jednadvacítek.

Pyšná princezna jasně vítězí nad kamarády a pivem

Uherské Hradiště – Trenér Slovácka Svatopluk Habanec ihned po skončení podzimní části stihl již tradiční dovolenou v teplých krajích. „Podruhé ze sebou jsme vyrazili do Dominikánské republiky, kde jsem si ohřál kosti a vyvětral hlavu od podzimních stresů. Byl jsem tam s dcerami, moc jsme si to užili. Bylo to opravdu super," prozradil pětačtyřiceti­letý kouč.

Teď už se nemůže dočkat vánočních svátků, na které se těší snad ještě víc, než se těšil na pláže a slanou vodu. „Jsem totiž pohádkový maniak. A strašně nemám rád, když mě u nich někdo ruší. I když mě třeba kamarádi zvou na pivo, pohádky mají přednost. První se podívám na Pyšnou princeznu a teprve pak jdu na pivo," směje se Svatopluk Habanec, který podstatnou část svátků stráví u televize. „V programu mám červeně podtržené všechny pořady, které potřebuju nutně vidět," pousmál se trenér Slovácka, který prozradil nejoblíbenější pohádky. „Mám rád Dařbujána a Pandrholu a miluju Krkonošské pohádky s Trautenberkem."

Štědrý večer stráví s otcem. „Můj taťka je velikánský gurmán. Tak, jak on udělá rybí polívku a kapra, to je ta největší dobrota, jakou si umíte představit," sbíhají se Svatopluku Habancovi už teď sliny.

Druhé Vánoce pak bude mít v Uherském Hradišti, kam za ním přijedou dcery Andrea a Simona. „Společně potom pojedeme do Krušných hor, kde s tlupou lidí strávíme Silvestra. S většinou z nich jsem se dlouho neviděl, takže se opravdu moc těším," povídá nadšeně.

Co se týče vánočních dárků, je trenér Slovácka klasický chlap, který všechno nechává až na poslední chvíli. Letos ovšem tuto „tradici" porušil. „Z nepochopitelných důvodů jsem na něco narazil, takže už mám dárky koupené," roztáhl doširoka úsměv.

Co by sám pod vánočním stromečkem rád nalezl? „Dal jsem se v poslední době na čtení a určitě by mi udělala radost nějaká zajímavá knížka, která mě někam posune. Něco jako bylo čtení o Barceloně či Fergusonovi," svěřil se Svatopluk Habanec.

„A hrozně bych si přál, aby se povedlo vyrobit čip, který by mi nastřelili do hlavy, a já uměl anglicky. To by bylo moje velké přání. Vím, že je to nemožné, ale opravdu bych si to strašně přál. Já totiž ne že bych byl na jazyky až tak levý, možná spíš naopak, protože lektoři mě obvykle chválí za výslovnost, ale jsem v tomto směru šíleně lenivý. Už asi podvanácté začínám první lekci. Strašně mě štve, že neumím anglicky a nejradši bych si za to dal facku," dodal Habanec s hořkým úsměvem.