Osobnost Deníku
Přečíst článek >

První trénink bolel?

Každá příprava bolí. Musím ale říct, že tady v posilovně to bylo hodně náročné, ruce cítím pěkně (úsměv). V Liberci jsme ji totiž moc neměli, tam se spíš běhalo. Minulý týden jsem tam ale normálně trénoval s týmem, až před soustředěním jsem se odpojil.

Všechny náležitosti už máte v Liberci vyřízené?

V pátek a přes víkend jsem se stěhoval, takže to bylo celkem hektické. Žádné skříně nebo něco podobného jsem sice tahat nemusel, ale bylo tam docela dost věcí.

Když jsme u toho stěhování, bude brzy následovat i stěhování do Hradiště, nebo budete dojíždět z Olomouce?

Pořád přemýšlím. Není to sice daleko, cesta je celkem v pohodě, stejně si tady ale asi nějaké menší bydlení najdu, abych před zápasem nebo třeba po dvou trénincích nemusel jezdit domů.

Hrála při přestupu do Slovácka velkou roli blízkost obou měst?

To nehrálo roli vůbec. Chci hrát fotbal a ne sedět na střídačce, takže když přišel zájem ze Slovácka, požádal jsem vedení Liberce, jestli by mě neuvolnili. Myslím, že už nejsem ve věku, kdy bych měl někde dalšího půl roku čekat na šanci.

Ze Slovanu odešlo hodně hráčů, nechtěl jste se ještě poprat o místo v sestavě?

Z mého postu nikdo neodešel, hráči, kteří pravidelně hrávali, tam zůstali. Necítil jsem, že bych měl mít větší šanci dostat se do základu. Věřím, že jsem udělal dobrý krok.

Letní přestup tedy byla chyba?

Vůbec to neberu jako chybu. Každá zkušenost je dobrá zkušenost, a to nejenom pro fotbal, ale i pro život. Navíc jsem si tam zahrál evropské poháry, což se mi už třeba nemusí povést. Někdy to zkrátka nedopadne tak, jak byste si přáli.

Co chybělo, abyste se více prosadil?

Asi góly, štěstí v zakončení. Ze začátku, když se hrála Evropská liga, jsem pravidelně nastupoval v lize, dostával jsem se do šancí, ale neproměňoval je. Možná kdybych nějaký gól dal, tak tady teď nesedíme. To už je ale za mnou, teď mám před sebou novou motivaci.

Měl jste více nabídek?

Myslím, že nikdo nevěděl, že bych chtěl odejít. Slovácko přišlo s konkrétní nabídkou a všechno mělo strašně rychlý spád. Bylo lepší, že jsem se nemusel nijak rozhodovat a měl jasnou volbu. V létě jsem byl nakloněný jedné variantě, pak se rozhodl pro druhou a vidíte, jak to dopadlo.

Kdy vás Slovácko vlastně oslovilo?

Psal mi Milan Kerbr, že by se mnou rád mluvil trenér Levý, se kterým jsem se pak bavil před Novým rokem. Pak přišlo Slovácko s nabídkou a ve čtvrtek bylo hotovo. Jsem rád, že se všechno tak rychle vyřešilo a můžu být s týmem hned od začátku přípravy.

Koho z mužstva znáte?

Osobně Standu Hofmanna, z mládežnických reprezentací Vlastu Daníčka a pak ještě Milana Kerbra. Jinak ale ze hřiště znám všechny kluky. Slovácko jsem sledoval, líbilo se mi, že chtějí hrát fotbal, jeho herní projev je mi blízký. Třeba teď na podzim v Liberci hráli výborně.

Bavili jste se ať už s vedením klubu, nebo s trenéry o ambicích?

Určitě. Nějaké ambice tady jsou, což mě těší. Teď ale bude hlavní dostat se co nejdříve z vod, kde se hraje o záchranu, ať máme čistou hlavu a můžeme bojovat o vyšší příčky. Boj o přežití jsem zažil už dvakrát a není to nic příjemného.

Kouč vám už nastínil, na jakou pozici s vámi počítá?

Trenér ví, že se mnou může počítat na kterýkoliv ze tří postů v záloze. Teď je jenom na mně, abych ukázal na hřišti, že si místo v sestavě zasloužím.

Těsně před vaším příchodem odešel Jaroslav Diviš, předpokládá se, že bude hrát na pravém kraji zálohy?

Ano, o pravém kraji byla řeč, může se to ale vyvrbit jakkoliv.

Říkáte, že můžete hrát na všech postech v záloze. Na kterém z nich se vám hraje nejlépe?

Nejlíp se mi hraje pod hrotem, kde jste takový volný hráč, můžete si nabíhat doleva i doprava, je tam víc možností. Když se ale daří, tak je vám jedno, jestli hrajete vpravo, vlevo nebo ve středu.

V lize máte odehráno 160 zápasů, ve kterých jste dal pětadvacet branek, což na záložníka není špatná bilance.

(Skáče do řeči) Gólů mohlo být daleko víc, kdybych proměňoval šance. Doufám, že se mi tady začne dařit a nějaký brzy přidám, protože pro moji pohodu je to hodně důležité. Třeba teď v Liberci mi to tam nepadlo a pak jsem se trápil.

Jak střílíte góly nejčastěji? Při pohledu na vaši výšku to asi hlavou moc nebude…

(Směje se) Náhodou, nějaký jsem hlavou už dal. A zrovna i tady na Slovácku (smích). Ale je pravda, že většinou jsou to střely v okolí šestnáctky, případně po únicích. Nějaký zvláštní prostor, odkud bych se trefoval víc, nemám.

Co na váš přestup do Slovácka říkali v Olomouci, přece jen jste se upsal jednomu z moravských rivalů…

Bavil jsem se jen s mými blízkými a ti mi přestup sem přejí. Viděli, že jsem v poslední době nebyl tak šťastný, jak si všichni mysleli, že budu, takže mě v přestupu podporovali. Olomouc je moje srdeční záležitost, tím se netajím. Zatím jsem nezaznamenal žádné negativní reakce, dokonce mi volali z klubu, že mi gratulují. Myslím, že kdybych se tam vrátil teď po půl roce, tak by to bylo moc brzo. Chtěl bych ještě zažít něco jiného. Jsem rád, že jsem dostal šanci ve Slovácku a chtěl bych mu to vrátit na hřišti.

Přemýšlíte i tak, že byste se zde mohl nakopnout k ještě „větší" kariéře?

Přesně tak. Mám šestadvacet, což je ideální věk, a beru to tak, že je to jenom na mně. Pokud se mi bude dařit, můžu se třeba ještě někam odrazit, pokud ne, tak můžu hledat chybu jenom ve mně a ne v někom jiném.

Těšíte se na zdejší prostředí, fanoušky?

Vždycky, když jsem hrál proti Slovácku, tak klobouk dolů před fanoušky. Dokázali fandit celý zápas, navíc mi přišli hodně pozitivní. Když se nedaří, tak se samozřejmě objeví i nadávky, ale tady se mi zdálo, že většina fandí. I když přijeli do Olomouce a já jsem zrovna nehrál, tak jsem si vyslechl na lavičce, jak pěkně zpívají. Byl jsem z nich nadšený. Tak uvidíme…