Osobnost Deníku
Přečíst článek >

 „ Byla tam trošku frustrace, člověk jde na hřiště s tím, že chce dát branku," přiznal nejlepší střelec Slovácka.

Při vaší brance jste šel úplně sám na budějovického gólmana. Věřil jste, že z toho bude gól?

Byla to pro mě trošku nezvyklá situace, hlavou se mně honila spousta věcí. Že bych šel sám na gólmana, to jsem snad v lize ještě nezažil. Při mé smůle z posledních kol, když jsem trefoval hráče, nebo dával balon do gólmana, jsem strašně rád, že z toho nakonec byla branka.

Branku jste dal až po dorážce, vykryl vám gólman střelecký úhel nebo to bylo terénem?

Snažil jsem se ho obstřelit. Balon mně tentokrát neskočil, ale trefil jsem brankáře. Dobře vyběhl, moc místa tam nebylo.

Branku jste vstřelil po pětizápasové pauze. Byl jste z toho už nervózní?

Jsem útočník a góly se ode mě očekávají, když je nedáváte, tak to nikomu nepřidá. Byla tam trošku frustrace, člověk jde na hřiště s tím, že chce dát branku. Pořád jsem střílel vedle, do brankáře, nebo do hráče. Na druhou stranu šance byly, kdyby ne, tak to bylo horší.

Po první půlce to vypadal na debakl Budějovic, ale vy jste po přestávce přestali hrát. Co se stalo?

První poločas z naší strany dobrý, dali jsme dva góly. Druhá půlka byla začátek tragédie. Přestali jsme napadat, hráče, chodit do soubojů, takže všechno špatně. Prostě bída.

Přišlo uspokojení?

Nevím, asi jsme si mysleli, že si Budějovice dají góly samy. To byla tragédie, co jsme předváděli prvních dvacet minut druhého poločasu.

Vy jste se snažil spoluhráče vyburcovat…

Člověk musí řvát a hecovat mančaft, ale nevím, varování byl zápas s Hradcem, kdy jsme dostali brzo gól. Začali jsme druhou půlku, jako kdyby se nic nemohlo stát, jako bychom byli na výletě. To je špatně. To se musí rychle dostat z hlav pryč. Zaplaťpánbů, že jsme nakonec vyhráli.

Přispěl k tomu i gólman Milan Heča, vychytal minimálně dvě jasné tutovky Budějovic. Souhlasíte?

Hečis nás podržel. Jinak bychom asi nevyhráli, vytáhl krásně přímák, a ještě jednu šanci.

Je to na jaře nejlepší hráč Slovácka?

Myslím, že jo, i s Michalem Trávníkem, který nemohl hrát pro žluté karty. Oba kluci mají fazonu.

Během týdne jste odehráli tři zápasy. Byla cítit únava?

Bylo toho dost, ale dalo se to vydržet. My jsme si to zkomplikovali sami. To nebylo o tom, že nám docházely síly, prostě jsme se na to v druhé půlce vykašlali. Není to o tom, jestli máme sílu.

Další zápas odehrajete na domácím hřišti na novém trávníku až za měsíc. Těšíte se?

To je ještě daleko, ale jasně, těším se, tohle je oraniště. Nechci se na to vymlouvat, ale tahle tráva je hrozná. To ani není tráva, to je písek. Možná to z tribuny tak nevypadá, ale když jste na place, tak je to katastrofa. Soustředíte se na přihrávku a v poslední chvíli vám to skočí a jde to úplně jinam.

Budete si brát kousek staré trávy na památku?

Ne. Chtěl jsem si vzít kousek z malého vápna, ale je to samé bahno, nevím, co bych s tím dělal.