Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Defenzivní záložník Michal Kordula to však vidí jinak. O nějakém lehčím zápase nechce ani slyšet. „Hrajeme o vítězství, o body, o klub,“ říká dvaatřicetiletý odchovanec ratíškovického fotbalu.

Petr Švancara před nedávnem prohlásil, že si rozhovory s novináři vyloženě užívá a baví ho to. Jak jste na tom po této stránce vy?

Já to teda moc nevyhledávám. Člověk do těch novin stejně nemůže říkat všechno, tak se tomu raději vyhýbám. Ne, že bych to odmítal, to ne, ale raději nechávám mluvit Švanciho.

Vraťme se ještě k uplynulému kolu. Kam byste ve vaší kariéře zařadil z hlediska důležitosti zápas proti Příbrami, který rozhodl o tom, že jste se v lize zachránili?

Rozhodně mezi ty …(chviličku přemýšlí) nechci říkat, že byl z hlediska důležitosti ten top, ale po psychické stránce byl jeden z nejtěžších v mé kariéře. Museli jsme prostě vyhrát. Bylo to podobné jako v zápase proti Mladé Boleslavi. Rozhodně to bylo důležitější než třeba finále národního poháru v minulé sezoně. Kdybychom Příbram nezvládli, byla by to sportovní tragédie pro celý region a hlavně naše velká ostuda.

Proti Příbrami jste mužstvo vedl jako kapitán. Cítil jste větší zodpovědnost?

Ani ne. Na to člověk hned zapomene. Já jdu na hřiště vždycky stejně, snažím se odvést maximum a funkce kapitána mě nijak nesvazovala.

Po zápase s Příbramí prý byl v kabině i majitel klubu Zdeněk Zemek. Co vám říkal?

Ty věci, které nám vedení říkalo, jsou jenom pro nás. Raději si to nechám pro sebe.

Jak často k vám do kabiny chodí majitel klubu?

Pan Zemek byl u nás před začátkem sezony, ale během jara si nepamatuji, že by tam byl.

Čím si vysvětlujete, že Slovácko bojovalo o záchranu až do předposledního ko­la?

Ani nevím, jestli mně to přísluší hodnotit. Tyto věci si musí vyhodnotit vedení klubu. Někde jsem četl, že pan Krejčí (ředitel Slovácka – pozn. aut.) uvedl jako jeden z důvodů velkou obměnu kádru. Ligová mužstva jsou všude dlouho pohromadě a maximálně se doplní dvěmi, třemi hráči. Tady se liga koupila a příchodů a nových hráčů bylo strašně moc, takže by to mohla být jedna z příčin. Já ale vidím hlavní důvod u nás hráčů, že jsme ty body nedokázali vydolovat daleko dřív.

Ve kterých zápasech mělo podle vás Slovácko na to uhrát víc bodů?

Teď mě napadá třeba domácí utkání s Bohemians 1905, které jsme měli vyhrát, ale pouze jsme remizovali. Minimálně bod jsme měli přivést také z Teplic, kde jsme ještě deset minut před koncem dokonce vedli a nakonec odjeli bez bodů. Nevím, jak jsme na tom v tabulce na hřištích soupeřů zápasů, ale hlavně bodů z venku bylo strašně málo.

Trenér Soukup prohlásil, že na záchraně má velký podíl i odvolaný kouč Mazura. Vidíte to podobně?

To nechci už vůbec komentovat. To fakt není otázka pro mě, to se musíte zeptat vedení klubu.

Na zápase proti Příbrami byla i vaše manželka. Chodí vám fandit na každé ligové utkání?

Na domácí zápasy chodí skoro na všechny. Když hrajeme venku a jede můj otec, tak jezdí s ním.

A rozebíráte potom doma vaše zápasy?

Když prohrajeme, jsem po příjezdu domů naštvaný, takže raději se synem zalezou do postele a spí. To nemám moc náladu na nějaké rozbory. Jsem vzteklý, že jsme prohráli a ona to ví, tak to raději ani neřeší.

Po vyhraném zápase s Příbramí to ale muselo být doma v pohodě, ne?

To bylo v pohodě, protože jsme byli s klukama na večeři (směje se).

Byla to večeře na oslavu záchrany ligy?

Neřekl bych, že to byla nějaká oslava. Byla to prostě neplánovaná večeře.

Co bylo dobrého?

Kuřata.

Zítra vás čeká poslední ligový zápas v Plzni. Je to vlastně první utkání, které nebudete hrát pod tlakem. Užijete si ten zápas o to víc?

Z mého pohledu určitě ne. Já se snažím hrát pořád stejně, ať je to jakékoliv utkání. Je to ligový zápas a já tam tu nervozitu budu mít pořád. Hrajeme o body, o vítězství a o dobré jméno klubu. Jsme zachránění, takže před zápasem určitě bude lepší nálada, ale já nechci nic podcenit.

Hrával jste pět sezon v Jablonci, který má ještě pořád šanci na mistrovský titul. Kdo bude podle vás letošním mistrem?

Já bych titul Jablonci strašně přál, ale myslím si, že Sparta už si ho vzít nenechá a Teplice doma porazí.

Ve druhé lize má pořád šanci na postup Zlín. Myslíte si, že se bude hrát v příští sezoně prvoligové derby Slovácko – Zlín?

Budou to mít strašně těžké. Nevěřím tomu, že Zlín to manko, které má na druhé postupové místo, smaže.

Přál byste postup sousednímu Zlínu?

Je mně fakt úplně jedno, kdo bude postupovat.

Markéta Kordulová věřila v záchranu celé jaro

Uheské Hradiště – Bydlí v Ratíškovicích, odkud každé ráno vyráží za prací směr Uherské Hradiště. Ona pochází se severočeského Jablonce a on je ratíškovický rodák. Michal a Markéta Kordulovi. Zatímco Michal má konečnou na stadionu Slovácka, Markéta pokračuje ještě o pár kilometrů dál do Kudlovic, kde pracuje v mateřské školce.
Při zápasech Slovácka se stává manželka Michala Korduly největším fanouškem svého muže. Proto nemohla chybět ani při posledním domácím duelu proti Příbrami. „Byla jsem strašně nervózní, ale to já jsem vždycky. Tentokrát to bylo ale o něco víc, než obvykle,“ přiznává. „Já jsme od přírody optimistický člověk a od začátku jsem věřila, že to dopadne dobře. Zdálo se mně, že tentokrát to klukům opravdu jde,“ směje se Markéta Kordulová.
Na stadionu byla se čtyřletým synem Šimonem, kterého víc než tatínkovy skluzy zajímali plastoví dinosauři, se kterými si během zápasu proti Příbrami hrál. Manželka záložníka Slovácka, tak musela dělit svoji pozornost mezi syna a dění na hřišti. Že její manžel nahrával Lukáši Zelenkovi na druhou branku Slovácka, to paní Kordulová zjistila až doma.
„To jsem si opravdu nevšimla. Volali mi to po zápase až moji rodiče, kteří utkání sledovali na internetu. Jsem ráda, že to takto dopadlo a manžel k tomu přispěl. Věřila jsem v záchranu Slovácka celé jaro, i po tom nevydařeném utkání na Kladně,“ dodává na závěr přesvědčivě paní Markéta.

Stanislav Dufka