Osobnost Deníku
Přečíst článek >

V Synotu, respektive ve Slovácku jste strávil nejdelší část kariéry. Byly to zároveň vaše nejhezčí časy ve fotbale?

Je to trochu rozdělené. Přišel jsem do týmu v roce 2000, když byl nováčkem první ligy a trénoval jej pan Komňacký. Podzim se nám výborně podařil, jaro bylo horší. Pak kouč Komňacký odešel, přicházeli noví hráči, nejdřív z Uherského Hradiště a okolí, klub měl rodinný charakter a postupně se budoval s pomocí společnosti Synot. Pan Valenta do něj investoval spoustu peněz. Zápasy jsme hráli ve Starém Městě a na to moc rád vzpomínám. V roce 2003 jsme se přestěhovali do Hradiště, měli jsme vynikající mančaft, výborného trenéra Karla Jarolíma a všechno bylo perfektní. Éra nejlepšího týmu, který pamatuji, ovšem vyvrcholila korupční aférou (v dubnu 2004 – pozn. red.) a s příchodem nového majitele (Jan Řezník – pozn. red.) byla situace horší a horší. Musel jsem později přestoupit. Každopádně vzpomínám rád na lidi v Synotu, úžasné fanoušky a celkově rodinnou atmosféru.

Kam až se klub mohl vyšplhat, nebýt korupční aféry?

Vládly Sparta a Slavia, ale doma jsme je dokázali porážet a i zápasy venku jsme hráli solidně. Měli jsme tehdy tým na to, aby bojoval o titul v dalších letech. Ta aféra bohužel všechno zahodila.

Byla cílená na Synot?

Zřejmě ano. Začali jsme prohánět nejlepší týmy a někomu to asi úplně nevonělo. Je to strašná škoda, že mančaft nezůstal déle pohromadě. Pamatuji si přesně na situaci, jak všechny hráče a trenéry zavolal pan Valenta a oznámil, že končí s financováním klubu. Atmosféra byla hodně smutná.

Vy jste v klubu pak ještě dvě sezony vydržel, do Brna jste přestoupil v létě 2006. V následující sezoně Slovácko spadlo. Tušil jste, že se tak stane?

Odešla spousta hráčů, přičemž já jsem nepřestupoval s tím, že chci. Mně pan majitel řekl, že klub nemá peníze, aby platil hráče. Navíc se do kabiny hodně dlužilo a naznačil mi, že když odejdu, tak se z peněz za přestup část splatí. Věděl jsem, že to takto dál nemůže fungovat. Další vývoj se dal očekávat.

Po dvou sezonách se Slovácko do ligy vrátilo, už s novým majitelem panem Zemkem. Bylo pak někdy blízko vaše opětovné působení v klubu?

Hodně blízko, už jsem pomalu jel na trénink. Jenže nakonec přivedli místo mě jiného hráče. Je to asi tři roky nazpět.

Mrzelo vás to?

Ano, protože ke Slovácku jsem měl vždy vztah. Dodnes tam rád jezdím. V klubu mám spoustu známých lidí včetně paní, co perou dresy. Ale tak to ve fotbale chodí.

Nicméně v regionu jste si profesionální fotbal ještě zahrál – od léta 2011 ve druholigovém Zlíně, který se rovněž vyznačuje rodinnou atmosférou. Našel jste tedy podobné prostředí jako na Slovácku?

Trochu podobné to bylo, ale v soutěži byl rozdíl. První liga je daleko víc na očích. Ve Zlíně jsme měli prvořadý cíl ji vybojovat, ale za mého působení se nám to nepovedlo. Nicméně zase jsem získal spoustu kamarádů a na angažmá vzpomínám v dobrém. Až na ten závěr.

Zkazilo vám to pocit, jak jste se za trenéra Martina Pulpita stal nechtěným hráčem?

Vycítili jsme, že bychom spolu asi nemohli fungovat. Nastupoval jsem ve všech utkáních a pak jsem pod ním na konci podzimu (2013 – pozn. red.) dva zápasy neodehrál. Cením si však, že mi s dostatečným předstihem přímo řekl, že se mnou dál nepočítá.

Na jaře 2014 se Zlín zachránil ve druhé lize a v další sezoně postoupil. Očekával jste, že se mu to může povést tak rychle?

Už když jsem já přicházel, tak jsem věděl, že tým na to má. Kluci jako Jugas, Hájek, Železník či Poznar udělali každý půlrok obrovský pokrok a dnes zaslouženě hrají ligu. Byla to jen otázka času, kdy vše zapadne do sebe a hráči si ji vykopou.

V sobotu se vaše bývalé kluby utkají podruhé v sezoně v prestižním derby. Komu budete fandit?

Předevčírem jsem si psal s Vlastou Fabíkem (ze společnosti Fastav, sponzor Zlína – pozn. red.), který se ptal stejně. (úsměv) Odpověděl jsem mu, že budu fandit fotbalu, a když se dotázal na výsledek, tak jsem mu řekl 2:2. (smích)

Jak vy vzpomínáte na derby, která jste odehrál v dresu Synotu/Slovácka?

Byly to výjimečné zápasy. Už jen tím, jak kluby leží blízko sebe, tak mezi nimi panuje velká rivalita. V našich duelech skoro vždy platilo, že vyhrál domácí tým. Přitom si pamatuji jedno nepříjemné utkání, když jsme v poháru venku prohráli 1:7. (smích) Zlín hrál tehdy druhou ligu a pro nás to byl strašidelný zápas.

Který tým je silnější v tuto chvíli?

Těžko hodnotit. Zlín na začátku jara neuhrál body k tomu, aby měl klid a hráčům teď chybí sebevědomí. Ale kvalitu má a jeho největší plus je, že poctivě odpracuje každý zápas. Slovácko se spíš snaží diktovat hru a spoléhat buď na Doška, který dává góly ze všeho, nebo rychlého Diviše. Čekám vyrovnaný duel. Těším se na něj. Věřím, že padne hodně branek, přičemž bych rád viděl gól Davida Hubáčka. (úsměv)

Zlín stále ještě nemá definitivu záchrany. Proč se do boje přimotal?

Asi je to zapříčiněné tím, že nechytil začátek jara, to se pak vždy hraje hůř. Zažil jsem to stejné v první sezoně v Synotu. Hráč si daleko víc věří, když ví, že poslední zápas dopadl dobře.

Slovácko se opakovaně potýká s nestabilní výkonností, teď třikrát v řadě padlo po výhře nad Spartou. Je hlavní potíž v přístupu hráčů?

To nevím, neviděl jsem ani jeden z těch posledních zápasů. Ale liga je dnes kromě špičky vyrovnaná, každý může porazit každého.

Zákulisím se nese, že z klubu v létě odejde do Brna trenér Svatopluk Habanec, končí Libor Došek a nejasný je osud i některých dalších zkušených hráčů. Jak vidíte budoucnost Slovácka?

Je to otázka na vedení, jaké má záměry, ale asi bude muset novému trenérovi přivést nové hráče. Hrát s dorostenci či kluky z juniorky by nefungovalo. Já věřím, že se mezeru podaří zacelit a tým bude nadále pokračovat v dobrých výkonech.