Fujerik: Skončit s fotbalem? To si vůbec nepřipouštím

Osobnost Deníku

Místo divize Osvětimany. Šlechta se uvedl dvěma góly za pět minut, pomohl k bodu

Měl nabídky z divize, zájem o jeho služby projevily Skaštice či Holešov. Útočník David…

Přečíst článek >

Osudná neděle mu ale krutě změnila všechny fotbalové plány, byl to nejčernější den jeho kariéry.

Deset minut před koncem zápasu rezervy Slovácka proti olomouckému HFK se po zákroku hostujícího kapitána Tomáše Dadáka záložník modrobílých svalil k zemi. Věděl, že je zle. Pravé koleno bylo nezvykle vytočené a třicetiletý fotbalista cítil ukrutnou bolest po celém těle. Následoval okamžitý převoz do nemocnice v Uherském Hradišti a ještě ten den operace ve Zlíně. Fotbalista, který až do svých osmadvaceti let nepoznal, co je vážné zranění, byl během dvou sezon už třikrát na operačním stole a další lékařské zákroky ho ještě čekají. Třetí týden po operaci se zotavoval u své přítelkyně v Mikulůvce. Vesničce, která je vzdálená pár kilometrů od jeho rodného Vsetína. S žádostí o rozhovor neměl nejmenší problém. „Klidně přijeďte, jsem rád za každou návštěvu," sdělil ochotně.

Lukáši, jaký je rozdíl mezi zraněním, které se vám stalo před dvěma roky, a tím, které se událo v zápase proti HFK Olomouc?

Tady tohle se zdá být o hodně vážnější. Na operaci mně sešili natržený postranní vaz a pravděpodobně mám urvaný ještě přední zkřížený vaz. Během čtrnácti dnů mám jít na magnetickou rezonanci, která odhalí celý rozsah zranění. Vypadá to, že mě čeká plastika. Během dvou sezon je to druhé koleno. Nevím, co jsem komu udělal, snad jsem si to už vyžral.

Tušil jste těsně po zákroku protihráče, že to bude tak vážné?

Věděl jsem, že je zle. Ten souboj už si ani moc nevybavuji, kluci říkali, že to byla prasárna a sprostý faul. Vím, že jsem se ocitl na zemi a viděl jsem, že pravá noha je nezvykle volná. Koleno jsem měl vyhozené venku. Cítil jsem strašnou bolest, ani jsem nevěděl, odkud přichází. Nějakou dobu jsem čekal na sanitku, odvezli mě do nemocnice do Hradiště, kde koleno pod narkózou rovnali, a odtud jsem jel do Zlína. Ještě v ten den mě operovali, na sál jsem šel kolem deváté večer a zhruba za hodinu už jsem ležel na pokoji.

Jak jste se cítil po operaci?

První dny to bolelo celkem dost. V úterý mě pustili domů, ale celý týden jsem bral prášky proti bolesti. První týden byl nejnáročnější.

Máte ten zákrok pořád před očima?

Už na to nechci myslet, je to pryč. Neviděl jsem ten zákrok ani na videu a ani nevím, jestli ho chci vidět. Teď už je to jedno.

Věděl jste, že vás zranil kapitán soupeře Tomáš Dadák? Znáte ho?

Věděl jsem to, ale znám ho jenom zběžně. Nějakou dobu jsem za HFK hrával, ale tehdy tam ještě nebyl.

Ozval se vám po zákroku?

Napsal esemesku.

Můžete prozradit, co vám napsal?

Že ho to mrzí, že to nebylo úmyslně a podobné věci.

Jak jste reagoval?

Že mě to také mrzí a že děkuji za napsání. Jinak nic. Ten zákrok si měl rozmyslet dřív.

Z vašeho pohledu to hodnotíte jako brutální faul?

Bylo to sprosté, jinak by mně to koleno tak nevyhodil. Všichni tvrdili, že to bylo sprosté, mám kamaráda v HFK a ten měl stejný názor.

Přijal byste jeho návštěvu?

To nevím, asi ne. Nemusím ho vidět.

Jak reagovala na zákrok vaše rodina? Byl někdo osobně na zápase?

Obyčejně jezdí přítelkyně, ale v říjnu dělá státnice, takže se učila na zkoušky. Otec to sledoval na internetu. Volal okamžitě po zápase. Jinak tam nebyl nikdo.

Cítíte už nějakou úlevu?

První týden jsem neměl na nic chuť, jen jsem čučel do zdi. Teď už to tolik nebolí, občas tam trochu škubne, ale nějakou velkou bolest už necítím. Mám na noze snad osmdesátikilovou sádru, která celou nohu zpevňuje.

Mluvilo se o tom, že klub podá na faulujícího Tomáše Dadáka žalobu. Už to nějak pokročilo?

Ještě nevím. Pokud se něco bude dít, tak jsem domluvený s Frantou Uhříčkem (tiskový mluvčí Slovácka pozn. aut.), že dá vědět. Zvažuji i civilní žalobu, ale zatím čekám, co udělá klub.

Co si od žaloby slibujete?

Neslibuji si od toho nic. Jen by měl být víc potrestaný. Za ten zákrok dostal jenom žlutou kartu. Rozhodčí od začátku zápas hodně pustil. Bylo tam pár zákroků na žlutou, ale nikdo nic nedostal. Myslím si, že kdyby byl přísnější, tak se to ani nemuselo stát. Když se dívám na ligový fotbal, tak takový zákrok nikde nevidím. Přijde mi, že čím nižší soutěž, tak jsou zákroky brutálnější.

Proč myslíte, že to tak je?

V lize jsou všichni na očích a jsou opatrní, nikdo si nedovolí sprostě faulovat. Maximálně vidíte skluzy.

Jste s někým ze Slovácka v kontaktu? Volají spoluhráči nebo trenéři?

Volají, hlavně trenér Palinek. Ten volá hodně často, prý byl za mnou i v nemocnici, ale byl jsem pod narkózou, takže si to moc nepamatuji. Volají a píší i ostatní kluci.

O čem ve vaší situaci přemýšlíte? Zaobíráte se další fotbalovou kariérou?

Chci se z toho co nejdříve dostat. Už se nemůžu dočkat, až začnu s rehabilitací. Věřím, že všechno bude v pořádku a fotbal ještě hrát budu. Ať už ve Slovácku, nebo někde jinde. Udělám pro to všechno.

Dá se momentálně mluvit o nějakém časovém horizontu vašeho návratu na hřiště?

Vůbec na to nebudu spěchat, čas momentálně nehraje žádnou roli. Čím déle bude trvat rehabilitace, tím možná lépe. Že bych skončil s fotbalem si vůbec nepřipouštím. Hodně lidí už mně říkalo, abych se na to vykašlal, ale já věřím, že si ještě zahraji. Štve to, po prvním zranění už jsem se cítil dobře. Nastoupil jsem na pár minut proti Jihlavě a všechno se zdálo v pohodě. A pak zase taková facka.

Říkal vám doktor, co vás čeká v nejbližších týdnech?

V průběhu čtrnácti dnů magnetická rezonance. Do konce měsíce asi sádra, pak se vymění za ortézu. Jestli se ukáže, že je vaz utržený, tak by se měla zhruba po dvou měsících dělat plastika. Potom bych měl koleno začít pomaličku rozhýbávat. Je to všechno běh na dlouhou trať. Už vím, co to obnáší, bude to trvat delší dobu. Ještě přemýšlím o rehabilitačním ústavu v Hrabyni u Opavy. Po prvním zranění jsem tam byl měsíc. Musím říct, že maximálně spokojený.

Nakonec jste k nešťastnému zápasu proti olomouckému HFK ani nemusel nastoupit. Údajně jste měl před začátkem sezony jednu zajímavou fotbalovou nabídku. Je to pravda?

Měl jsem odejít do Frýdku-Místku. Trenér Duhan mi volal, když jsem byl na dovolené. Byli jsme v podstatě domluvení. Dokonce jsem od něho měl tréninkový plán. Potom se zase ozvalo zraněné koleno, dostal jsem nějakou injekci a muselo se to celé odložit. Druhá liga začínala o něco dřív, nakonec tam odešli jiní hráči. Bylo to hodně narychlo.

Jak vypadá váš všední den, když nejste na kontrole v nemocnici?

Momentálně trávím nejvíc času u televize a sledováním různých filmů. Myslím, že by ze mě mohl být docela slušný filmový kritik.