Kliknutím zvětšíte
Jak se mu daří naplňovat předvolební sliby a jaké má plány do budoucna, to prozradil v exkluzivním rozhovoru pro Slovácký deník.
Pojďme pěkně od začátku. Do funkce předsedy OFS jste nastoupil po Ladislavu Vacenovském, který toho pro fotbal na Hradišťsku hodně udělal. Bylo těžké nastupovat právě po něm?
Určitě. Pan Vacenovský tady odvedl kus práce. Ale dalece nejsložitější na tom všem bylo, že jsem na valné hromadě dostal tak silný mandát. Vůbec jsem nepočítal, že se za mě postaví tolik oddílů a že předsednické křeslo získám hned v prvním kole. Nezklamat důvěru bylo hodně zavazující.
Při volbách jste měl čtyři protikandidáty. V politice je běžné, že ti méně úspěšní hází vítězům klacky pod nohy. Zaznamenal jste něco takového?
Samozřejmě mi bylo jasné, že všem pasovat nebudu. Ale že by došlo k nějaké vyhrocenější situaci, to vůbec. Nějaké připomínky byly, ale všechno jsme si vyříkali, podali jsme si ruce. Navíc každá opozice a kritika je dobrá. Člověk vidí, čeho by se měl vyvarovat, na co si dát pozor.
Co se nejen protikandidátům, ale vůbec lidem, kterým jste třeba až tak nevyhovoval, nejvíc nelíbilo?
To ani nevím. Spíš asi byli zvědaví na to, jak se mi podaří splnit volební sliby. Sehnat sponzora, který dal na mládež dvě stě tisíc, se podařilo, okresní pohár také dostal svého partnera, takže už to ze mě trochu spadlo. Pohár se bude hrát o velice zajímavé finanční odměny, takže jsem si to pro sebe familiérně nazval okresní ligou mistrů. (úsměv)
Systém na svazu byl dlouhá léta zaběhlý. Vy jste představil určitou vizi, co byste chtěl změnit. Setkal jste se s nějakým odporem?
Především musím říct, že základ tady byl nastaven velmi dobře, takže jsem na to plynule navázal. Na druhou stranu – já říkám, že pořád je co zlepšovat a posunovat se kousek dál. V tomto jsem se mohl dost pevně opřít o zkušený výkonný výbor a myslím, že hlavní programové priority, které jsme si stanovili a které obsahovaly pět bodů, tak ty se postupně daří plnit.
Dva z těch pěti bodů už jste vzpomněl, které jsou další?
Především se chceme věnovat mládeži, které v poslední době rapidně ubývá. Její pozornost je rozmělněna milionem věcí od počítačů až po nevím co. Navíc děti, které chtějí sportovat, nám začaly brát moderní sporty jako florbal a podobně. Právě florbal podchycuje děti už na školách, což ve vyspělých fotbalových zemích dělá fotbal. Chceme tedy lákat kluky už od nejútlejšího věku.
Jak to chcete udělat?
Fotbal je momentálně ve složitější situaci, proto se snažíme motivovat kluby. Z toho důvodu šla zvláštní dotace v největší míře do oddílů, které mají mládež – přípravku, žáky a dorost. Podle tohoto kritéria dostaly čtyři nebo osm tisíc korun na dresy, balony a další materiální vybavení. Komise mládeže vypracovala celý program Mládež 2011, se kterým jsme oddíly seznámili na nedávných aktivech. Myslíme si, že dětí se rodit nepřestaly a je jich pořád dost. Je ale potřeba přitáhnout je k fotbalu. Apelujeme na představitele klubů, aby chodili do škol, spolupracovali s obcemi atd.
Pro mládež chystáte i nové soutěže…
To je další důležitá věc. Stává se nám, že na vesnici jsou kluci, kteří chtějí hrát fotbal, ale není jich dost. Je jich třeba osm nebo deset. Proto chceme udělat soutěže, kde budou hrát 6+1, 7+1, 8+1. Ono je to celkem jedno, kolik těch kluků bude proti sobě hrát, ale hlavně aby hráli. Dřív jsme to na plácku mastili furt. Bylo nám jedno, jestli jsme měli branky malé, velké, široké nebo úzké, ale pořád jsme fotbal někde hráli. A toto potřebujeme dostat i do dnešních dětí.
Tyto soutěže se hrají na polovinu hřiště. Nemůže nastat problém s brankami, které musí být atestované a stojí dvacet tisíc korun?
Vím, o co se jedná – je to bezpečná branka, která je vyrobena z odlehčených kovů. Ale s tímto problém nenastane. Například na kraji se uvažuje o tom, že budou stačit tyčky, na kterých bude jako břevno natažený provázek. Nechceme oddíly nutit k žádným investicím, je opravdu jedno, na jaké branky se bude hrát. Jde především o to, aby ti kluci prostě hráli.
Kde jste mezi mládeží zaznamenali největší pokles zájmu?
Největší „úmrtnost“ je jednoznačně ve věku okolo puberty. Zatímco před časem jsme měli na okrese šestadvacet dorosteneckých mužstev, teď je jich pouze šestnáct. Proto jsme doporučili, aby se v menším počtu hráčů hrálo i v kategorii U15.
Klubům byla možnost hrát v žácích či dorostu třeba 6+1 představena před několika měsíci. Jaký to mělo ohlas?
Předem bych chtěl říct, že my jsme tímto neobjevili Ameriku. Ve Francii, Španělsku, Portugalsku a v dalších fotbalových zemích se to hraje asi čtyřicet let. K nám se to dostává až teď, ale někdy se začít musí. Už na jaře uspořádáme ukázkové turnaje, od podzimu bychom pak rádi rozjeli první soutěže. Oddíly na to slyší, věřím, že to bude mít úspěch.
Když se bavíme o úbytku hráčů či klubů, v minulém roce se začal řešit případ Žítkové, která, aby nezanikla, potřebuje hráče ze Slovenska. Jenže v soutěžích mohou nastupovat jen tři hráči ze zahraničí. Jak to dopadlo?
Už tehdy jsme jim radili, aby se obrátili na ČMFS a podali žádost, aby mohli založit klub se zahraniční účastí. Nové vedení Žítkové tak učinilo a nic nebrání tomu, aby za ně hráči ze Slovenska nastupovali. Ti budou registrovaní a nebude žádný problém s tím, že jich bude víc než tři.
Nedostatek mládeže je dnes asi hlavním problémem celého fotbalu. Co vás trápí dál?
Jednoznačně chceme zkvalitnit rozhodčí. Ve spolupráci se školami, které sídli v areálu bývalých kasáren, a obchodní akademií chceme udělat školu mladých fotbalových rozhodčích. Nejde jen o to udělat nábor, ale také s rozhodčími pracovat, aby před sebou měli nějakou perspektivu, aby získávali vzdělání.
Ve Slováckém deníku jsme o tom několikrát psali. Podařilo se přilákat nějaké zájemce?
Zatím máme šest nových zájemců, kteří už u Ivana Šimona (předseda Komise rozhodčích a delegátů – pozn. aut.) absolvovali základní školení. Už teď na jaře se objeví na hřišti. Budou pískat mládežnické soutěže nebo budou na pomezí.
Neobjevilo se mezi zájemci nějaké zajímavé fotbalové jméno?
Skutečně se nám podařilo ulovit velkou rybu. Vyzkoušet si fotbal i z druhé strany chce Dušan Klvaňa (bývalý výborný hráč a v současnosti trenér Kunovic – pozn. aut.). Doufám, že se mu bude dařit, budu mu držet palce. Určitě bychom byli rádi, kdyby si mezi rozhodčí našli cestu další bývalí hráči, kteří v sobě mají cit pro hru. Například i ti, kteří museli s fotbalem skončit dříve kvůli zranění.
Máte v současnosti dostatek rozhodčích, nebo delegace lepíte, jak se dá?
Momentálně máme rozhodčích relativně dostatek, obsazena jsou, až na přípravku, všechna utkání. Ale je pravda, že ne všichni rozhodčí mají úplně optimální úroveň. Stále s nimi chceme pracovat, zkvalitňovat je.
Jaké odměny mají vůbec rozhodčí na okrese?
Za utkání berou tři stovky (OP a OS) nebo 250 korun plus cesťák. Je to takové malé přilepšení. Rozhodčí ale mají možnost se vypracovat a na vyšší úrovni pak logicky stoupají i odměny.
Po svém nástupu do funkce jste chtěli rozhodčí hodnotit a podle výkonnosti je odměňovat. Jak to dopadlo?
Tady jsme narazili na problém, že by to nebylo úplně objektivní. Proto jsme se rozhodli, že až po skončení soutěží oslovíme oddíly a podle jejich hodnocení vybereme nejlepšího mladého rozhodčího a nejlepšího rozhodčího vůbec. A ty pak odměníme. Měla by to pro všechny sudí být motivace, že se mají snažit a odvádět co nejlepší výkony.
Mají kluby možnost vetovat rozhodčí?
Ano, mají. A vetují. Zrovna teď tady mám na stole Březovou. (úsměv)
Oddíly určitě ze všeho nejvíc zajímají peníze. Kolik třeba za loňský dostaly od OFS?
V minulém roce jsme do oddílů rozeslaly celkem necelých tři sta tisíc korun.
Podle jakého klíče se dělí?
Já jsem je ještě nerozděloval, to proběhlo před mým nástupem do funkce (v srpnu minulého roku – pozn. red.) a šlo to přes ČSTV. Letos to ale bude jinak. Všechny peníze přijdou na náš účet a budeme je rozdělovat přímo my.
Změní se nějak i částka?
Mám od předsedy ČMFS Ivana Haška přislíbeno, že bychom do oddílů měli za rok 2011 poslat celkem 763 509 korun, což je asi dvaapůlkrát tolik, co minule. Stejné to bude v dalším roce. Základním kritériem bude, kolik má který oddíl mužstev. Dáme určitý koeficient na přípravku, žáky, dorost a muže a podle toho to vypočítáme.
Dřívější rozdělování podle počtu členů asi nebylo úplně košer – o černých duších se toho napovídalo i napsalo hodně…
Přesně tak, papír snese všechno. Dokonce se nám stávalo, že klub měl 292 členů a v obci přitom žilo tři sta lidí, což bylo nepochopitelné. S tím souvisí i další věc, kterou zamýšlíme. A to vybírání členských příspěvků ČMFS, které by sběru černých duší měly zabránit a členská základna by se naopak měla vyčistit. Všichni – hráči, funkcionáři, rozhodčí – by platili příspěvky a byli tak členy ČMFS. To dříve nebylo, a pak pánové Košťál či Mokrý, když byli žalováni, tak řeli: „Co mě chcete žalovat, já nejsem členem ČMFS.“ A nikdo na ně nemohl.
V jaké výši by příspěvky měly být?
Uvažujeme o sto korunách na mládež a dvojnásobku za dospělého. Kam by ale tyto peníze následně směřovaly, to se teprve uvidí, jak to všechno dopadne. Naším záměrem je, aby nějakou formou putovaly zpět do oddílů.
Jak se vás dotýkají problémy Sazky?
Pro nás to až takový problém není, máme peníze z jiných zdrojů, takže mám co rozdělovat. Je mi ale upřímně líto, jak to dopadlo. Je mi líto, jak dopadl sport celkově. U Sazky už totiž o sport vůbec nejde. Tam jde o loterie, o majetky a sport jde stranou. Ten tam nikoho nezajímá. S penězi od Sazky nepočítáme, nespoléháme se na ně, hospodaření máme nastavené bez nich. Pokud by odtud něco přišlo, byl by to bonus, něco navíc.
Podařilo se vám sehnat peníze na mládež, sponzora pro pohár. V tomto duchu asi budete chtít pokračovat…
Určitě. Dopomoct by nám k tomu měla právní subjektivita, díky čemuž bychom byli mnohem pružnější, mohli bychom uzavírat smlouvy.
Vy jste kvůli funkci předsedy opustil zaměstnání. Nelitoval jste toho ještě nikdy?
Zatím určitě ne. Fotbal byl vždycky mým velkým koníčkem, ale nikdy bych si nepomyslel, že na stará kolena ho budu dělat na plný úvazek. Ale doba je složitá. Já mám smlouvu jen do srpna, a pak tady už také nemusím být. Všechno se bude odvíjet od toho, jak na tom jako svaz budeme po ekonomické stránce. To mě na druhou stranu žene dopředu. Vím, že se musím snažit, abych naplnil rozpočet.
Stanislav Dufka, Michal Sladký
10
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
