Důvod k oslavám s fanoušky měl také po utkání. Nejprve s jistotou proměnil penaltu a šest minut po přestávce zařídil svou přesnou hlavičkou obrat v zápase.

Věděl jste předem, kam penaltu kopnete?

Ne ne. Díval jsem se na gólmana a čekal na jeho pohyb.

Sňozík je vyhlášený penaltový specialista, věřil jste si?

To jsem ani nevěděl, že je penaltový specialista. Sledoval jsem ho do poslední chvíle, skočil doprava a naštěstí to vyšlo.

Byl jste na penaltu určený?

Já jsem se určil sám (smích). Mohl kopat ještě Láďa Volešák, ale říká se, že faulovaný hráč na penaltu jít nemá, tak jsem to vzal na sebe.

Na jaře jste ještě nevstřelili žádný gól. Byl jste z toho před zápasem nervózní?

Tak nervózní… Spíš jsem dostal v prvním poločase ránu do hlavy a byl jsem zmatený. Do vápna přiletěl balon a Sňozík ho vyboxoval. Byl to klasický souboj, ve kterém došlo ke kontaktu s hlavou.

Na drese jste měl dokonce krev. Hrozilo, že utkání nedohrajete?

V poločase to nebylo moc příjemné, ale v minulém zápase proti Olomouci to bylo horší. Věděl jsem, že tentokrát zápas dohraji.

V útoku s vámi nastoupil Jan Lukáš. Bylo to cítit, že jste nebyl na hrotu sám?

Já myslím, že určitě. V předcházejících zápasech jsem byl sám na dva, tři obránce. Když se bráníte, tak záloha není schopná útok rychle doplnit. Honza hrál moc dobře, snažil se, běhal, vybojoval spoustu míčů. Bylo to pro mě rozhodně ulehčení.

Myslíte, že váš dnešní výkon nastartoval obrat k lepším výsledkům?

Všichni jsme věděli, že zápas s Bohemkou bude hrozně důležitý. Pokud bychom ho nezvládli, přiblížili bychom se k pásmu sestupu. I když jsme prohrávali, cítil jsem z celého mužstva nějakou sílu a odhodlání utkání vyhrát. Byl jsem v klidu a věřil jsem, že to zvládneme. O předcházejících zápase se to říct nedalo. Každý z nás, starších hráčů, už odehrál podobných zápasů spoustu. Je to spíš o psychice, než o fotbalových dovednostech.

Autor: Stanislav Dufka