Kliknutím zvětšíte
Vděční fanoušci mu připravili královské rozloučení. „Bylo to strašně příjemné. Přál bych něco takového každému. Jsem za to strašně vděčný i proto, že jsem tady měl rodinu a známé," povídal dojatě zkušený zadák.
Vašemu loučení scházelo asi jediné – vítězná tečka.
Chtěli jsme vyhrát a poskočit na páté místo, bohužel jsme ale ze začátku udělali uprostřed hřiště při rozehrávce pár chyb, z čehož pramenila první gólová akce soupeře. Pak tam měly Teplice dva tři náznaky a následně jsme chybovali znovu, za což nás potrestaly druhou brankou.
Byla v kabině velká bouřka?
Trenér si v šatně řekl svoje, snažil se nás nabudit, abychom se s tím ve druhé půli pokusili něco udělat. Myslím, že bylo vidět, jak moc jsme chtěli, ale žádnou čistou loženku jsme si, bohužel, nevypracovali. Možná kdyby to tam spadlo Honzovi Lukášovi, tak jsme mohli vyrovnat, ale nestalo se.
Porážka na závěr je nepříjemná, sezonu ale rozhodně musíte hodnotit pozitivně…
Určitě byla povedená. Já osobně jsem toho na jaře moc neodehrál, ale klukům se dařilo, předváděli pohledný fotbal, celkově určitě musí být spokojenost. Nikdo nečekal, že se do nového systému, který trenér zavedl, tak rychle dostaneme. Je to dobře rozjeté, a když se bude dál poctivě pracovat a nic se nepodcení, tak příští sezona může být ještě lepší. Věřím, že to kluci společně s trenérem a vedením klubu zvládnou a že se nebude o Slovácku mluvit ve stylu, jestli se zachrání, ale jako o štice ligy.
Na konci zápasu a po jeho skončení tribuny vyvolávaly vaše jméno, jak jste si rozlučku užil?
Maximálně. Fotbal hrajete kvůli tomu, abyste byl úspěšný, aby vás lidi znali. A když pak lidi vědí, že je to váš poslední zápas a připraví vám takové ovace a oslavy, tak je to strašně příjemné. Víte, že jste v nich něco zanechal, že to, co jste tady odvedl, vnímali pozitivně. To každého zahřeje. Přál bych něco takového každému, kdo bude končit, aby se k němu diváci zachovali tak, jako ke mně. Jsem za to strašně vděčný i proto, že jsem tady měl rodinu a známé.
Při oslavách jste měl na rukou malého synka, co vám říkal?
On zatím jenom žvatlá, takže toho zatím moc nenapovídal. Ale starší děcka z toho všeho byla překvapená, co se to vůbec děje. Co lidi pro nás za šesté místo, jak oni říkali pro mistry Moravy, připravili, to je krásné. Je vidět, že fanoušci s klubem žijou. Ocenili, že i v menším měřítku, jelikož Slovácko je regionální klub, se dá fotbal dělat dobře.
Jako moc si považujete šestého místa?
Byli jsme sedmí osmí, teď jsme šestí, je dobře, že se pořád posunujeme dopředu. Klub vychovává hráče, jako jsou Havlík, Trávník, Břečka, kteří zase vyrostou v ligové fotbalisty. Navíc se povedly příchody Jardy Diviše a Kuby Petra. Je tady předpoklad, že cesta dopředu bude pokračovat.
Asi se vám nebude odcházet lehce?
Samozřejmě. Zrovna jsme se o tom bavili s Došanem, jak je to tady ideální. Každý den jsme mohli jezdit z domu autem. Nebylo to tak, že bychom se po tréninku sbalili a pelášili domů, ale přece jen máte větší klid než kluci, kteří bydlí přímo ve městě, a kdyby se nedařilo, tak se jich fanoušci na to budou neustále ptát, což jsem zažil v Brně. Takhle jsme si v Brně mohli žít svůj život, a když jsme přijeli do Hradiště, tak jsme se soustředili na práci. Když si vezmu, jakou jsme ty tři roky měli s těma v uvozovkách dvouma blbcema (Doškem a Kunclem – pozn. aut.) v autě srandu, tak to byla paráda.
V kabině to bylo podobné?
Přesně. Nebyl tady žádný frajírek, který by vám otravoval život. Byla sranda, přiživovali ji i trenéři, vymýšlely se různé blbosti. Hromosvodem všeho je masér Radek Smolčák, rýpačky s ním jsou pro kabinu jakýmsi vyvrcholením. Nebyl problém, aby si ze mě nebo z Došana udělal srandu o dvacet let mladší Tráva (Trávník). Parta fungovala, funguje a určitě bude fungovat, protože hráči, kteří sem přichází, jsou vybíráni i podle charakteru, což je strašně důležité. To je základ úspěchu.
V kariéře chcete pokračovat. Bavili jste se ale s vedením klubu o možné spolupráci v budoucnu?
Něco jsme s panem Krejčím před časem naťukli, ale nic konkrétního samozřejmě domluveno není a ani být nemůže, protože nevíte, kdy skončíte. Já dokud budu zdravý a budu mít do fotbalu chuť, tak chci hrát. Nechci končit jen kvůli tomu, že je mi osmatřicet.
O nabídky nouzi nemáte?
Jsem strašně vděčný, že i v tomto věku je o mne zájem. Už v zimní přestávce jsem dostal nabídku od Slavie, což mě strašně potešilo, protože hrát za takový klub, i když má všelijaké problémy, by bylo super. Nabídky jsem měl i ze druhé ligy, což bych vůbec nebral jako degradaci.
Momentálně také od klubů registrujete zájem?
Už jsem s někým jednal, mám z toho hrozně dobrý pocit. Dali jsme si ale termín do 20. června, kdy končí dovolená. Uvidíme, jak se to vyřeší, jestli ještě nepřijde nějaká zajímavá nabídka. Každopádně kvůli rodině nechci odcházet někam pět set kilometrů daleko jen proto, abych hrál první ligu. Chci hrát v klubu, který má podobně jako Slovácko nějaký směr, což zmíněný zájemce splňuje. Samozřejmě bude důležité, jak se dohodnou kluby, protože tady mám pořád platnou smlouvu.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
