Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Na první přípravný zápas Slovácka v turecké Antalyi přijeli rozhodčí o půl hodinu později a dvakrát vypla světla. Pauza prospěla svěřencům trenéra Habance, ve druhé půlce vstřelili čtyři branky.

Proti osmému celku polské Ekstraklasy Jagiellonii Bialystok se 29letý útočník trefil v přípravě vůbec poprvé a pečetil divoký výsledek 4:3 pro Slovácko.

„Měl jsem několik velkých šancí, hlavně v poslední přípravě proti Trenčínu, ale nespadlo mi to tam. Jsem za tu branku upřímně rád," oddechl si po zápase Diviš.

Po padesáti minutách jste prohrávali o tři branky. Neměl jste obavy, že zápas skončí debaklem?

Kdybych měl obavy, tak nemůžu hrát fotbal. Chtěli jsme s výsledkem něco udělat, na každém byla vidět snaha a ono to najednou šlo. Byli jsme všude první, dařilo se nám kombinačně, v druhé půlce jsme soupeře přehrávali a dali čtyři branky.

Proč to nešlo už v prvním poločase?

Snažili jsme se hrát z bloku a vyrážet do rychlých protiútoků. To se nám bohužel moc nedařilo a dvakrát jsme inkasovali. Byl to zápas dvou rozdílných poločasů se šťastným koncem pro nás. Je jen škoda, že jsme inkasovali tři branky.

Zápas se během druhé půlky dvakrát přerušil kvůli výpadku osvětlení. Pomohla vám krátká pauza?

To bych ani neřekl. Je to celkem nepříjemné, čekáte, až se světla znovu zapnou a dostat se znovu do tempa je docela těžké, ale zvládli jsme to. Jediný, kdo pauzu přivítal, byl Libor Došek, je přece jenom trošku starší a byl rád, že si trošku odpočinul (smích).

Začalo se také s menším zpožděním, kde byl zádrhel?

To je pravda. Byl to celkem zajímavý zápas, rozhodčí přijeli asi o pětadvacet minut později a ještě dvakrát vypla světla, takže jsme byli na hřišti přes dvě hodiny.

Na podzim jste v lize vstřelil šest branek, ale v přípravě jste se trefil poprvé. Jste rád, že jste konečně protrhl střeleckou smůlu?

Tak rád… Je to pořád jenom příprava, ale každý gól potěší. V předešlých zápasech jsem měl hodně šancí, jsem hlavně rád, že to byla vítězná branka. Zůstal jsem ve vápně úplně sám a po rohu Marka Havlíka jsem dostal balon přímo na nohu, trefil jsem míč z první, zapadlo to do brány trošku se štěstím. Po té brance se hrálo asi ještě tři minuty, ale už jsem věřil, že zápas vyhrajeme. Teď si musíme rozebrat hlavně chyby v obraně a připravit se na další utkání.