Vondra: Umění, to mě fascinovalo už od mládí

V rozhovoru pro Slovácký deník mimo jiné přiznává, že do Hradiště míří také proto, že jej tam pozval exstarosta města a současný ministrův náměstek Libor Karásek.

Jak se stane ministr obrany garantem akce, která má s armádou tak pramálo společného?

Jsou tu tři důvody. Zaprvé mě o to požádal můj náměstek Libor Karásek, který byl léta starostou Uherského Hradiště a festival vždy podporoval. Zadruhé mám k Letní filmové škole lidsky veskrze pozitivní vztah. Považuji ji za skvělou akci s dlouhou tradicí, na které se setkávají mladí umělci se zkušenými filmaři a prezentují jim své nápady, myšlenky a tvůrčí postupy. V tom je akce naprosto unikátní. Lidé i starší tvůrci mají příležitost nahlédnout do světa, jak jej vidí mladí umělci. A konečně zatřetí máme letos na festivalu vlastní prezentaci. Vojenský historický ústav uvede speciální programovou sekci Filmaři ve zbrani. Ve čtyřech tématických pásmech představí dvě desítky převážně krátkometrážních snímků od filmových režisérů, kteří v určité době jako mladí tvořili pod hlavičkou někdejšího Československého armádního filmu. Jedná se například o díla Františka Vláčila, Vladimíra Síse, Václava Hapla a instruktážní filmy od Zdeňka Brynycha, Karla Kachyni a Vojtěcha Jasného, Ivo Tomana, Jiřího Ployhara a Vlastimila Fialy.

V 80. letech minulého století jste měl k umění a intelektuálům hodně blízko, pramení váš vztah k umělecké sféře právě z té doby, nebo má ještě hlubší kořeny?

Umění mě samozřejmě fascinovalo už od mládí. Žili jsme tehdy v nesvobodné zemi a neoficiální umělecký projev byl jedním z mála způsobů, jak se svobodně vyjádřit a nabourávat tak všeobecnou atmosféru založenou na strachu a přetvářce. V době gymnaziálních studií jsem si dokonce zahrával s myšlenkou jít studovat na FAMU, ale nakonec jsem se rozhodl pro geografii na Přírodovědecké fakultě.

Underground, kde jste tehdy působil, zasahoval také do kinematografie. Kteří filmoví autoři v té éře byli vašimi nejoblíbenějšími?

Samozřejmě jsme to sledovali. Do filmových klubů – v Praze byly dva – jsme chodili na road movies. Občas někdo přivezl z venku kazetu s experimenty Jonase Mekase, Andy Warhola a dalších.

Jak hodnotíte úroveň současné domácí filmové tvorby?

Je proměnlivá. Český trh je malý, finanční možnosti omezené. Přitom se nám posledních dvacet let žilo celkem dobře, a možná také proto chyběl impuls k otevírání velkých témat, která by silněji oslovila publikum za hranicemi naší země. Několik filmů překročilo hranice českého pohodlíčka – namátkou bych zmínil Kolju nebo Kdo che zabít Sekala. Jinak loňský rok nebyl špatný. Myslím, že se povedla Pouta a Občanský průkaz.

Myslíte, že je podpora kinematografie ze strany státu u nás dostatečná, nebo byste ji naopak zredukoval?

Jsem pro to, aby byly pobídky pro filmaře. Natáčení v naší zemi i český film mají tradici a bez pobídek bychom nebyli ve vztahu k Maďarsku a Polsku konkurenceschopní.

Měl jste možnost zhlédnout aktuální filmový hit Lidice, který vznikl, mimo jiné, také díky finanční podpoře České zbrojovky Uherský Brod?

Ano. Byl jsem na premiéře v Lidicích. Myslím, že režisér Petr Nikolaev i scénárista Zdeněk Mahler odvedli skvělou práci, je to dobrý film. Pomáhal jim také Eduard Stehlík z našeho Vojenského historického ústavu. Připomínat si tragédii Lidic je důležité kvůli paměti národa. Je to příběh hrdinství, ale i zbabělosti, lásky a především lidské tragédie v dobách nesvobody. Proto je důležité si tyto události připomínat, aby se lidická tragédie již nikdy neopakovala.

Jaké typy filmů vás lákají nejvíc, a které naopak nemáte v oblibě vůbec?

Přiznám se, že mám teď málo času sledovat filmy. Práce ve vládě mi to nedovoluje, nemám prakticky žádný volný čas. Když nastane výjimečný moment volna, potřebuji pobavení, kde nehrozí, že usnu únavou. Uvedu příklad: byl jsem letos dva dny na festivalu v Karlových Varech a viděl tam dva filmy. Akční Hannu a poetičtější Mé jméno je Oliver Tate. Oba filmy jsou výborné. Ale u toho druhého jsem občas usínal. Hanna mi to naopak nedovolila.

Přijíždíte na LFŠ do Uherského Hradiště jako divák, který má už přesně vybráno, co musí zhlédnout a co mu nesmí uniknout, nebo jde spíše o pracovní návštěvu?

Neznám podrobný program, v Uherském Hradišti budu krátce a pracovně. Ale mou snahou je co nejvíce nasát zdejší skvělou atmosféru. Také se budu účastnit některých akcí, například zahájení výstavy Ministerstva obrany s názvem Afghánské momentky. Jedná se o soubor fotografií příslušníka provinčního rekonstrukčního týmu v Logaru četaře Radka Venglaře, který dokumentárně a umělecky ztvárňuje život našich vojáků v této neklidné zemi. Pokud zbude ještě čas, tak bych chtěl zhlédnout nějaký zajímavý film.

Slovácko je známé svou pohostinností, čemu tam tedy dáte přednost, vínu nebo slivovici?

Na Slovácku určitě slivovici.

Máte v plánu navštívit v Uherském Hradišti a okolí nějaké památky či své známé, nebo na to nebudete mít prostor?

Na turistiku čas nemám. Navštívil bych rád scénáristu a kamaráda Jirku Křižana v Brankách, ale bohužel to už nejde. Vloni zemřel.