Ne všichni se na akci však těší stejně tak jako zarytí příznivci kinematografie. V řadě Hradišťanů totiž budí představa ulic a parků zahlcených lidmi ze všech koutů republiky nepředstavitelný odpor. Namísto pestré přehlídky osobností, filmů a doprovodných akcí tak na mnohé čeká desetidenní utrpení v podobě tisíců „feťáků“, anarchistů a v lepším případě povalujících se opilců. Každému, pravda, vyhovuje jiný životní styl a vnímá dění kolem sebe vlastními smysly. Jako na každé větší akci se i na filmovce bezesporu najde zástup nejrůznějších individuí. Možná jsou ale u většiny oněch odpůrců davy vyvrhelů jen dalším z předsudků. Anebo nejsou, a festival by se tedy měl zkrátit na jeden den s omezeným přístupem přespolních, či raději úplně zrušit. Věřím, že i to by bylo pro mnohé přijatelným řešením. Čím bychom se ale pak vlastně my, pyšní Hradišťané, chlubili známým na návštěvách…