Svérázný seveřan na Slovácko dorazil, aby účastníky Letní filmové školy seznámil se svým dílem a také tam převzal výroční cenu Asociace českých filmových klubů.

Ocenění „za celoživotní inspirativní přínos evropské autorské filmové tvorbě, uhrančivou a melancholickou poctu finské duši, němým filmům a hrdinům, rock'n'rollu a zašlým časům“ by však podle svých slov klidně vyměnil za oběd či večeři. „Zatím nikdo neměl čas, aby mě pozval. A jestli mě nepozvou, tak nepřijdu cenu převzít, protože mezitím omdlím,“ postěžoval si naoko Fin.

Kaurismäkiho tvorba sestává především ze snímků zachycujících realitu finského okraje společnosti a několika excentrických projektů. „Točí divácky náročné, nepřístupné filmy. Jeho komplikované kompozice ocení především skuteční fajnšmekři,“ ohodnotil režisérovo dílo odborník na filmovou vědu z Univerzity Palackého v Olomouci Pavel Knot.

Hradišťské publikum mělo možnost zhlédnout řadu Kaurismäkiho snímků, mimo jiné Stíny v ráji, Leningradští kovbojové dobývají Ameriku či novinku Le Havre. „Jak sbírám náměty na nové filmy? Hlavně musím mít nějaký nápad a dlouho o něm přemýšlet, třeba půl roku. Pak tři dny píšu. Nechávám pracovat mé podvědomí, zatímco spím. Důvěřuji mu, protože jsem příliš líný na to, abych pracoval sám,“ uvedl finský tvůrce.

Rodák z města Orimattila u filmu začínal v Německu jako asistent kameramana. Producentsky pracoval na 45 filmech, sám jich napsal 30, natočil 20. „Od konce 80. let uvádím své filmy i jinde než v Helsinkách, což je pro finského režiséra obrovský úspěch,“ dodal v odlehčené atmosféře včerejší tiskové konference severský umělec.

Co včera řekl Aki Kaurismäki

O svých komediích: Natočil jsem spoustu komedií, ale nikdo se tomu nesmál.
O divadelních adaptacích: Nechápu, jak mohli Němci udělat čtyřhodinovou verzi mého 73minutového filmu. Přitom se tam neřekne jediné slovo.
O filmech se Silvesterem Stalonem: Nemám rád, když se filmový materiál, pětadvacetimilimetrová páska, vyplýtvá na bezmyšlenkovité, pitomé a násilné sračky. Naštěstí dnes, v době digitálních kamer, už se materiálem neplýtvá.
O kině: Z kina by lidé měli odcházet smějící se nebo plačící.
O improvizaci: Nikdy neimprovizuji. Jen se někdy hrozně pozdě rozhoduji.
O úspěchu: Pokud se mi podařilo alespoň z jednoho člověka ve vesmíru vymáčknout slzu nebo úsměv, pak jsem šťastný. To je pro mě úspěch.